Výuka v koronavirovém čase

První otázkou jsme zjišťovali, jaký stupeň školy dítě navštěvuje.

Více než dvě třetiny odpovědí (152) bylo od rodičů dětí 1. stupně.
Z druhostupňových se zapojila zhruba sedmdesátka rodičů. 

Druhá otázka směřovala k organizaci času v rodině

K částečnému ovlivnění organizace času v rodině se přiklonilo 46%, pro 35% znamenala distanční výuka výrazné ovlivnění organizace času. Zbylých 20% si rovnoměrně rozdělili ti, pro které buď zádná změna nenastala, nebo naopak byla změna zcela zásadní

V další otázce nás zajímal názor na množství zadávané domácí práce

Pro 64% odpovídajících bylo množství úkolů přiměřené po celou dobu, 26% se přiklonilo k názoru, že po počátečním velkém množství úkolů se situace postupně stabilizovala. 10% si opět rozdělily krajní varanty a to, že objem domácí práce byl buď neúměrně vysoký, nebo zbytečně nízký.

Zajímalo nás také, zda a jak byly zadávané úkoly srozumitelné

Zde jsme se dozvěděli, že v 19% zvládly děti úkoly zcela samostatně, největší 59% skupina hodnotila úkoly jako odpovídající. Pro 19% byly úkoly náročné s potřebnou dopomocí a 3% je hodnotila jako obtížné s nutností dalšího vysvětlování.

Důležitým článkem distanční výuky bylo také technické vybavení.

Po této stránce rodiny vzdálenou výuku zvládly bez komplikací v 58%, nebo jen s drobnými problémy (36%) danými třeba malým počtem zařízení v domácnosti. Velké komplikace uvedlo 6% respondentů.

Na závěr jsme se zeptali, jakou známku by rodiče dali škole za to, jak si poradila s ditanční výukou.

Zde nás potěšilo, že více než polovina odpovídajících (134) nám dal jedničku, 59 rodičů nám dalo dvojku a pro 24 jsme svou práci zvládli dobře, tedy za tři. Podle názoru pěti rodičů si škola zaslouží známku 4 nebo 5.